JAROSLAV MONTE KVASNICA: KRAJINA S VLKY
24.října od 18 h. v Aule Gymnázia a SOŠPg Nová Paka
Přijďte na setkání se znalcem přírody, který o ní krásně píše i vypráví právě u nás
v Nové Pace! Jaroslav Monte Kvasnica je autorem knih o vlcích v přírodě. https://www.nase-knihkupectvi.cz/kategorie/priroda-zahrada/
Jaroslav Monte Kvasnica: Nová Paka, vlci a knihy
V období covidu stál před výlohou knihkupectví velký, statný muž. Měl dlouhé prošedivělé vousy a vlasy. Byl jakoby bolestně přihrblý a velmi smutně se díval do výlohy. Musela jsem otevřít a zeptat se: „Něco potřebujete?“ Narovnal se a řekl: „Já bych potřeboval knížky…“ Tak jsem poznala Jaroslava Monte Kvasnicu. Podívala jsem se do jeho knih a přiznám se, že jsem užasla, jaký člověk jezdí mezi nás do Nové Paky.
Můžete nám prozradit, jak jste se dostal do našeho kraje?
To je jednoduché: Manželčin syn, žijící v zahraničí, má zde chalupu, takže ji dlouhodobě – a rádi - využíváme.
Jaký je váš rodný kraj, kde jste trávil dětství a kde v současné době žijete?
Narodil jsem se v Brně a krajem mého dětství byl Moravský kras, Vysočina a Jeseníky. V mládí jsem se intenzivně věnoval sportům na úrovni reprezentace, ale vždy mě nejvíce přitahovala příroda. Nyní s manželkou žiji v Brně v půvabné lokalitě Kamenná kolonie, což je rázovitá „vesnička“ uprostřed velkoměsta.
Co jste dělal?
Po studiích na filozofické fakultě U.J.E.P. (později Masarykovy) univerzity v Brně (obor: čeština - bulharština) jsem pracoval jako manažer divadel a hudebních skupin, jako dělník při archeologických vykopávkách, jako závozník, horský nosič ve Vysokých Tatrách, textař a reportér v celé řadě deníků a časopisů. Také jsem déle pracoval na Aljašce jako trenér severských tažných psů, které jsem připravoval na nejtěžší závody psích spřežení – na Iditarod a Yukon Quest. Také jsem pracoval jako redaktor, scénárista a režisér Cable Plus (jsem autorem několika desítek scénářů publicistických filmů, které jsem i režíroval) a později jsem byl sportovní redaktor v TV Nova pro Jižní Moravu. Od roku 2002 jsem spisovatelem a reportérem na volné noze.
Kdy jste začal psát a vydávat?
Publikovat jsem začal od patnácti let. V roce 1978 jsem vydal v nakladatelství Blok básnickou sbírku Zátiší s hadem. V roce 2002 v nakladatelství Dona knihu Běh s vlky aneb Canicross (o canicrossu, skijőringu, dogtrekkingu, dog-packingu a pulce). V roce 2009 vydalo nakladatelství Élysion knihu Krajina s vlky – Rapsodie šedých stínů, v témže roce Krajinu s vlky - Honba za přízrakem Gévaudanu, v roce 2011 knihu Jantarové oči a v roce 2013 Vlci přicházejí s větrem. Od té doby vyšla i druhá vydání mých „vlčích“ knih. V letošním roce vyjde závěrečný svazek mé vlčí pentalogie. V posledních desetiletích se naplno věnuji volné publicistické a spisovatelské tvorbě ve „vlčích“ evropských a asijských krajinách. Jsem duchovním otcem projektu Terra luporum (Krajina vlků), která si vytkla za cíl rehabilitovat vlka v očích veřejnosti, spolupracuji s „vlčími hlídkami“ hnutí DUHA a se správou Chráněné krajinné oblasti Beskydy na mapování výskytu velkých šelem a jsem rovněž členem Czech Word Friend Association. Byl jsem kmenovým autorem časopisů Psí kusy, Fauna, Dobrodruh a Svět psů. Píšu (nebo jsem psal – mnohé již bohužel zanikly) reportáže odborné i publicistické články a eseje do časopisů Pes přítel člověka a Psí sporty v časopise Dog trail, History revue, Lidé a země (i ve slovenské verzi), Outdoor, Koktejl, Příroda Wildlife, 100+1 zahraniční zajímavost a na internetovém portálu iDnes atd. Rovněž publikuji ve slovenském časopise Život so psom, v Kynologické revue a v americkém časopise Sled Dog Sport.
Musel jste za vlky hodně cestovat?
Samozřejmě. Naštěstí jsem byl výkonným horolezcem, takže jsem se zúčastnil řady horolezeckých expedic a trekkingových výprav např. na Kavkaze, Pamíru, v Himalájích, Ťan Šanu, Karpatech, Alpách a Pyrenejích, v Sierra Nevadě, na Sibiři, Kamčatce, Aljašce, Yellowstonu apod. Samozřejmě všude jsem se věnoval pozorování a studiu vlků. Kde to situace dovolovala, byli mi na o cestách vždy společníky i psi. Kynologií se aktivně zabývám již více než půl století.
Napsal jste tolik knih o vlcích, jde je stručně charakterizovat?
Knihy nebo vlky? Knihy je nutno přečíst. Vlci jsou fascinující tvorové, vysoce sociální bytosti s neuvěřitelně dokonalou vnitrodruhovou komunikací; jsou to šelmy, které obdivuhodně spolupracují, mají obrovskou schopnost empatie, jsou dokonalými rodiči, obětavě se starají o zraněné a přestárlé druhy… Hovořit o nich lze donekonečna.
Často se říká, že se lidé bojí toho, co neznají. Platí to také o lidském strachu z vlků?
Nesporně. Syndrom Červené karkulky v myslích lidí stále přežívá. Celoživotně se snažím vlky zbavit jejich démonizování. Někdy mám ale pocit, že je to boj s větrnými mlýny...
Kde jste byl ve vašem životě nejraději? Čeho si nejvíc vážíte, co je pro vás osobně nejdůležitější?
Krajinou mého srdce je Aljaška. Ale miluji mnoho míst, kam mě osud zavál. V posledních letech je to právě demarkační čára Českého ráje a Podkrkonoší, tudíž širší okolí naší chalupy. Čeho si nejvíc vážím? Asi svobody, samoty, pravdy a především nedotčené přírody, které je bohužel na planetě Zemi již jako šafránu. Podle svých sil a možností se snažím pro divočinu udělat, co se dá. A co je pro mne nejdůležitější? Určitě zdraví a moje žena. A také moje vlčanda Taiga, která mě doprovází na každém kroku, a která mně pomáhá při sledování vlků. A rovněž místo pro tvorbu a sny. Ono místo jsem nalezl ve vašem kraji.
Jak se vám líbí naše „červenice“ hlína, která je prý znamením kraje, kde se dobře píše a vyvěrají mnohé inspirace. Myslíte si, že tak opravdu působí? Píšete tady?
Krajinu „červenice“, náprstníků a zkamenělého dřeva jsem si upřímně zamiloval. Samozřejmě tu píšu, právě zde jsem právě dokončil svou poslední knihu, ostatně bez psaní nevydržím ani jediný den. Je to pro mne droga, posedlost… Tato krajina mě inspiruje, sotva otevřu dveře chalupy. Miluji kráčet místy mých mistrů – Karla Hynka Máchy, Karla Jaromíra Erbena, Karla Václava Reise, Eduarda Štorcha, Josefa Váchala, Karla Zemana...
Připravujeme setkání s vaším vyprávěním. Co bude jeho hlavním tématem?
Odpovím na vše, co budu vědět. Mým hlavním tématem jsou však bezesporu vždy vlci. Vlk je mým alter ego.
Dovolujeme si vás pozvat 24. října od 18 hodin do Auly Gymnázia a SOŠPg v Nové Pace na přednášku Jaroslava Monte Kvasnici na téma: Vlci v krajině, která bude doplněna promítáním.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JAROSLAV MONTE KVASNICA: KRAJINA S VLKY
24.října od 18 h. v Aule Gymnázia a SOŠPg Nová Paka
Přijďte na setkání se znalcem přírody, který o ní krásně píše i vypráví právě u nás
v Nové Pace! Jaroslav Monte Kvasnica je autorem knih o vlcích v přírodě. https://www.nase-knihkupectvi.cz/kategorie/priroda-zahrada/
Jaroslav Monte Kvasnica: Nová Paka, vlci a knihy
V období covidu stál před výlohou knihkupectví velký, statný muž. Měl dlouhé prošedivělé vousy a vlasy. Byl jakoby bolestně přihrblý a velmi smutně se díval do výlohy. Musela jsem otevřít a zeptat se: „Něco potřebujete?“ Narovnal se a řekl: „Já bych potřeboval knížky…“ Tak jsem poznala Jaroslava Monte Kvasnicu. Podívala jsem se do jeho knih a přiznám se, že jsem užasla, jaký člověk jezdí mezi nás do Nové Paky.
Můžete nám prozradit, jak jste se dostal do našeho kraje?
To je jednoduché: Manželčin syn, žijící v zahraničí, má zde chalupu, takže ji dlouhodobě – a rádi - využíváme.
Jaký je váš rodný kraj, kde jste trávil dětství a kde v současné době žijete?
Narodil jsem se v Brně a krajem mého dětství byl Moravský kras, Vysočina a Jeseníky. V mládí jsem se intenzivně věnoval sportům na úrovni reprezentace, ale vždy mě nejvíce přitahovala příroda. Nyní s manželkou žiji v Brně v půvabné lokalitě Kamenná kolonie, což je rázovitá „vesnička“ uprostřed velkoměsta.
Co jste dělal?
Po studiích na filozofické fakultě U.J.E.P. (později Masarykovy) univerzity v Brně (obor: čeština - bulharština) jsem pracoval jako manažer divadel a hudebních skupin, jako dělník při archeologických vykopávkách, jako závozník, horský nosič ve Vysokých Tatrách, textař a reportér v celé řadě deníků a časopisů. Také jsem déle pracoval na Aljašce jako trenér severských tažných psů, které jsem připravoval na nejtěžší závody psích spřežení – na Iditarod a Yukon Quest. Také jsem pracoval jako redaktor, scénárista a režisér Cable Plus (jsem autorem několika desítek scénářů publicistických filmů, které jsem i režíroval) a později jsem byl sportovní redaktor v TV Nova pro Jižní Moravu. Od roku 2002 jsem spisovatelem a reportérem na volné noze.
Kdy jste začal psát a vydávat?
Publikovat jsem začal od patnácti let. V roce 1978 jsem vydal v nakladatelství Blok básnickou sbírku Zátiší s hadem. V roce 2002 v nakladatelství Dona knihu Běh s vlky aneb Canicross (o canicrossu, skijőringu, dogtrekkingu, dog-packingu a pulce). V roce 2009 vydalo nakladatelství Élysion knihu Krajina s vlky – Rapsodie šedých stínů, v témže roce Krajinu s vlky - Honba za přízrakem Gévaudanu, v roce 2011 knihu Jantarové oči a v roce 2013 Vlci přicházejí s větrem. Od té doby vyšla i druhá vydání mých „vlčích“ knih. V letošním roce vyjde závěrečný svazek mé vlčí pentalogie. V posledních desetiletích se naplno věnuji volné publicistické a spisovatelské tvorbě ve „vlčích“ evropských a asijských krajinách. Jsem duchovním otcem projektu Terra luporum (Krajina vlků), která si vytkla za cíl rehabilitovat vlka v očích veřejnosti, spolupracuji s „vlčími hlídkami“ hnutí DUHA a se správou Chráněné krajinné oblasti Beskydy na mapování výskytu velkých šelem a jsem rovněž členem Czech Word Friend Association. Byl jsem kmenovým autorem časopisů Psí kusy, Fauna, Dobrodruh a Svět psů. Píšu (nebo jsem psal – mnohé již bohužel zanikly) reportáže odborné i publicistické články a eseje do časopisů Pes přítel člověka a Psí sporty v časopise Dog trail, History revue, Lidé a země (i ve slovenské verzi), Outdoor, Koktejl, Příroda Wildlife, 100+1 zahraniční zajímavost a na internetovém portálu iDnes atd. Rovněž publikuji ve slovenském časopise Život so psom, v Kynologické revue a v americkém časopise Sled Dog Sport.
Musel jste za vlky hodně cestovat?
Samozřejmě. Naštěstí jsem byl výkonným horolezcem, takže jsem se zúčastnil řady horolezeckých expedic a trekkingových výprav např. na Kavkaze, Pamíru, v Himalájích, Ťan Šanu, Karpatech, Alpách a Pyrenejích, v Sierra Nevadě, na Sibiři, Kamčatce, Aljašce, Yellowstonu apod. Samozřejmě všude jsem se věnoval pozorování a studiu vlků. Kde to situace dovolovala, byli mi na o cestách vždy společníky i psi. Kynologií se aktivně zabývám již více než půl století.
Napsal jste tolik knih o vlcích, jde je stručně charakterizovat?
Knihy nebo vlky? Knihy je nutno přečíst. Vlci jsou fascinující tvorové, vysoce sociální bytosti s neuvěřitelně dokonalou vnitrodruhovou komunikací; jsou to šelmy, které obdivuhodně spolupracují, mají obrovskou schopnost empatie, jsou dokonalými rodiči, obětavě se starají o zraněné a přestárlé druhy… Hovořit o nich lze donekonečna.
Často se říká, že se lidé bojí toho, co neznají. Platí to také o lidském strachu z vlků?
Nesporně. Syndrom Červené karkulky v myslích lidí stále přežívá. Celoživotně se snažím vlky zbavit jejich démonizování. Někdy mám ale pocit, že je to boj s větrnými mlýny...
Kde jste byl ve vašem životě nejraději? Čeho si nejvíc vážíte, co je pro vás osobně nejdůležitější?
Krajinou mého srdce je Aljaška. Ale miluji mnoho míst, kam mě osud zavál. V posledních letech je to právě demarkační čára Českého ráje a Podkrkonoší, tudíž širší okolí naší chalupy. Čeho si nejvíc vážím? Asi svobody, samoty, pravdy a především nedotčené přírody, které je bohužel na planetě Zemi již jako šafránu. Podle svých sil a možností se snažím pro divočinu udělat, co se dá. A co je pro mne nejdůležitější? Určitě zdraví a moje žena. A také moje vlčanda Taiga, která mě doprovází na každém kroku, a která mně pomáhá při sledování vlků. A rovněž místo pro tvorbu a sny. Ono místo jsem nalezl ve vašem kraji.
Jak se vám líbí naše „červenice“ hlína, která je prý znamením kraje, kde se dobře píše a vyvěrají mnohé inspirace. Myslíte si, že tak opravdu působí? Píšete tady?
Krajinu „červenice“, náprstníků a zkamenělého dřeva jsem si upřímně zamiloval. Samozřejmě tu píšu, právě zde jsem právě dokončil svou poslední knihu, ostatně bez psaní nevydržím ani jediný den. Je to pro mne droga, posedlost… Tato krajina mě inspiruje, sotva otevřu dveře chalupy. Miluji kráčet místy mých mistrů – Karla Hynka Máchy, Karla Jaromíra Erbena, Karla Václava Reise, Eduarda Štorcha, Josefa Váchala, Karla Zemana...
Připravujeme setkání s vaším vyprávěním. Co bude jeho hlavním tématem?
Odpovím na vše, co budu vědět. Mým hlavním tématem jsou však bezesporu vždy vlci. Vlk je mým alter ego.
Dovolujeme si vás pozvat 24. října od 18 hodin do Auly Gymnázia a SOŠPg v Nové Pace na přednášku Jaroslava Monte Kvasnici na téma: Vlci v krajině, která bude doplněna promítáním.