Milan Koch: BÁSNICKÉ A PROZAICKÉ DÍLO

     Básnické sbírky, poemy a prozaické texty Milana Kocha (3. 10. 1948 Praha – 18. 11. 1974 Praha) pocházejí z let 1965–1974 a v tomto svazku jsou seřazeny podle samizdatového vydání, které pořídila Kochova manželka Mirka Kochová (1951–1975), přičemž bylo přihlíženo i k nemnohým původním autorským samizdatům, které jsou archivovány.
Až doposud bylo Kochovo literární dílo známo jen ze tří menších výborů, které vyšly regulérním tiskem v letech 1992, 2006 a 2017, teprve nyní vychází ve své úplnosti.
     Kochovy básně a prózy byly nejprve pod silným vlivem autorů americké Beat generation, řadí se tak v českém kontextu k básnickému dílu např. Václava Hraběte, Inky Machulkové, Vladimíry Čerepkové, Jaroslava Hutky, Šárky Smazalové, Milana Knížáka, Milana Kozelky, Zbyňka Benýška či Zuzany Trojanové, ale také pod vlivem surrealismu, jeho spontánního, tzv. automatického psaní čerpajícího z podvědomí. Postupně však se však Koch vypracoval k vlastnímu, jedinečnému výrazu, jenž je zřejmý zejména v obsáhlých básnických skladbách Červená Karkulka, Volby, Vánoce či v Kvadrofonické básni pro Egona Bondyho.

Milan Koch je jeden z nejvýraznějších představitelů české verze beatnické poezie přelomu 60. a 70. let.

V jeho sbírce najdeme Panický Kumburk (Variace na Kumburk) 1970

Ukázka:

1.

,Již potřetí slunce k západu se klonilo před tichou nocí podzimní a vrhalo těžké ruděsmutné stíny na tmavě zelené smrkové lesy nad Klepandou. Kostry dubů jako okapy mechem oblepené  byly přichystány přijmout hvězdy do svého kostrbatého náručí.

     První světla ze vzdálených vesnic se zakmitala ve stínu drobných vršků,  jako by zoufale volala o pomoc, vzápětí zmizela v mlze.

     Obtížný hmyz dávno se ukryl, anebo pošel v neznámých koutech roviny, vzdálených to  srpnových dnech nebeského roku. 

     V tuto pozdní dobu, kdy se podzim mísil se zimou a zima s jarem, psanci všech století, pěší i koňmo, bloudili v křovinách pomíjivosti, hledali se a našli  se pod rozvalinou staletou, jejíž tvář kdysi buky zelená zcuchaným vlasem dnes oplývá.

     Ryk tisíců kopyt, bouře s hřmění baterií, srubnice, tarasnice, houfnice a harcovnice jak snový přelud zmizely za zablácenými úvozovými cestami polními, podél kterých se jen šakalové plížili za nocí měsíčních..."

"