Kdo by neznal Krakonoše – pána Krkonoš? Po svém nám ho představuje Otfried Preussler, který se v českých Krkonoších narodil. Ve Dvou tuctech příběhů a třech k tomu zavádí čtenáře do Krkonoš a dává na vědomí, že: Ještě žije, ještě vládne ten starý pohan ve své říši na pomezí zemí českých a slezských, veliký a plný sil, jako odpradávna.

Tato bytost s čarodějnou mocí se zjevuje v nejrůznějších podobách: jako šlechtic, jako dvorný milenec, občas jako mnich či kořenář. Běda tomu, kdo si ho znepřátelí! Blaze tomu, komu se od něj dostane pomoci!

Znova a znova se spisovatelé a umělci zaobírají tajuplnou postavou Krakonoše. Knihou o něm se Otfried Preussler přidává k dlouhé literární tradici. Práce s touto tematikou byla pro náruživého vypravěče obzvláštním potěšením. Za prvé ji usnadňovala Preusslerova záliba ve fantastických povídkách, za druhé byl autor pánu Krkonoš povinován svým původem. Herbert Holzing, jenž celkové umělecké pojetí převzal, interpretuje Krakonoše Otfrieda Preusslera svým vlastním nezaměnitelným a mistrovským způsobem.

Otfried Preußler

Narodil se v Liberci. Jeho předkové pocházeli z Jizerských hor a z Krkonoš. Byli skláři, malozemědělci a řemeslníci. Jeho rodiče byli učiteli. Jako dítě trávil mnoho času v obsažné knihovně svého otce. Ten se věnoval vlastivědě a sbíral lidové povídky, kvůli čemuž putoval českou vlastí. Syn Otfried jej na cestách často doprovázel. Dalším inspiračním zdrojem ke spisovatelské činnosti byla babička Dora, která ho značnou měrou ovlivnila a usměrnila svým bohatým vypravováním. Otfried vyrůstal v době růstu nacismu v Německu, který se snažil mladým lidem vnutit , že pravé hodnoty najdou v oddílech Hitlerjugend. Jako dospívající člověk propagandě uvěřil, proto jeho prvním spisovatelským počinem, které napsal v pouhých sedmnácti letech, je příběh o partě chlapců v Sudetech. Příběh prolezlý nacistickou propagandou nazvaný Erntelager Geyer propojuje romantiku letního tábora s nacistickým Hitlerjugend. Po válce byl román zakázán a úplně se na něj zapomnělo.

V roce 1942 byl z gymnázia povolán do války a poslán na východní frontu, kde roku 1944 padl do sovětského válečného zajetí a pět let přežíval v zajateckých lágrech v Tatarstánu,^[1] odkud se do Německa vrátil v roce 1949. V bavorském městě Rosenheim našel svou rodinu, která byla mezitím vysídlena z Československa a také svou nevěstu Annelies Kind, s níž se v témže roce oženil. Narodily se jim tři dcery. Stal se učitelem prvního stupně. Kromě toho pracoval jako místní novinář a začínal psát povídky pro dětský rozhlas. Jako učitel pracoval až do roku 1970. Pak se věnoval již pouze spisovatelské činnosti.

Zemřel ve věku 89 let v bavorském Prien am Chiemsee 18. února 2013.^[2] Poslední rozloučení se zemřelým pro veřejnost se konalo 1. března v rosenheimském kostele sv. Mikuláše.

Proslul dětskou literaturou. Mezi jeho nejznámější díla patří knihy Die kleine Hexe (Malá čarodějnice), Der Räuber Hotzenplotz (Loupežník Hotzenplotz) a Krabat (Čarodějův učeň). Náplně svých knih a povídek čerpal hlavně z lidových vypravování a pověstí blízkého okolí po obou stranách hranice dělící Čechy a Slezsko.