Nejvyšší oběť - František Kolouch

Kniha Nejvyšší oběť je prvním podrobným životopisem posledního lidického kněze Josefa Štemberky. Na pozadí a v kontextu tehdejších událostí přibližuje jeho život. Opírá se přitom o archivní materiály i svědectví pamětníků a snaží se vyvrátit některé zažité představy i lidové legendy o jeho životě. Je to zároveň první kniha, která díky dlouholeté službě P. Štemberky v Lidicích mapuje historii této vsi od roku 1909.

O Pecce se však v knize také více píše, např.:

     "Lepší výdělek a poklidný maloměstský život přilákal i více obyvatel z okolních vsí a městečko se rozrůstalo. Mezi těmi, co přišli do Pecky, byla i rodina Jana Štemberky z nedaleké Lhoty. Stejně jako většina sousedů se živil jako tkadlec. Dne 9. srpna 1859 ho peckovský farář Václav Jelínek v místním kostele sv. Bartoloměje oddal s Marií Brádlerovou z Pecky (čp. 82), dcerou místního tesaře Václava Brádlera a jeho ženy Jany rozené Stuchlíkové. V následujícím roce se šťastným rodičům narodila dcera Filoména a o dva roky Anežka. Rodina nejdříve žila ve Lhotě (čp.16) v domě Janových rodičů, ale po narození Anežky  se odstěhovali do svého, malého a skromného domku (čp. 187) nad potokem na okraji Pecky. Roku 1854 se jim zde narodilo další děvčátko, Anna, ale zemřela po třech dnes na božec.  Ztráta oba rodiče bolestně zasáhla, ale Marie brzy opět otěhotněla a již v následujícím roce se jim narodil syn František. O dva roky později přichází na svět  jeho bratr Jindřich.

     Dne 2. února 1869 se narodil Josef. Mamince pomáhala při porodu místní porodní  bába marie Součková ze Lhoty a pro vysokou dětskou úmrtnost, jak bylo zvykem, byl pro jistotu ještě  ten den chlapec  v kostele sv. Bartoloměje  místním kaplanem Václavem Kuřilem pokřtěn. Za kmotry mu  šli z Pecky přátele Štemberkových, obchodník  Jan Šimek a Marie Konejlová, kteří již před tím byli kmotry u Františka a Jindřicha.

     Radost nad narozením třetího syna  zkalila bolest ze ztráty dalšího dítěte. V zimě dostal čtyřletý František zápal plic a po několika dnech zemřel. Rodiče mu nebyli schopni pro svou chudobu zajistit dostatečnou lékařskou péči.  O to větší byl jejich žal a hořkost nad svým údělem.  Františkův organismus byl příliš slabý, aby mohl vzdorovat nemoci, a jeho sourozenci na tom byli podobně. Pořádně najíst dostali často jen v neděli, kdy bylo občas i trochu masa..."

                                                                                                                                 (ukázka z knihy)